Tavení nízkokvalitních feroslitin pomocí kelímků začalo kolem roku 1860. Později bylo vyvinuto tavení feromanganu a ferosilicia s obsahem křemíku nižším než 12 % pomocí vysokých pecí. V letech 1890 až 1910 začala ve Francii výroba feroslitin pomocí elektrických obloukových pecí. H. Moissan prováděl systematické experimenty na obtížně --redukovatelných prvcích pomocí elektrických obloukových pecí a PLTH Roult je použil v průmyslové výrobě. V té době se koks a dřevěné uhlí používaly jako redukční činidla pro redukci příslušných rud a produkty byly většinou s vysokým-uhlíkem.
Po roce 1920, aby se vyhovělo potřebám vývoje vysoce-kvalitní oceli a nerezové oceli, začala nová etapa výroby nízkouhlíkových-feroslitin. Na jedné straně, na základě aluminotermického procesu navrženého K. Goldschmidtem v roce 1898, bylo vyvinuto tavení některých bezuhlíkových -feroslitin a čistých kovů pomocí aluminotermického procesu; na druhé straně byla vyvinuta metoda desilikční rafinace pro oxidaci slitin obsahujících křemík-v elektrické peci. Vzhledem k vysokým výrobním nákladům aluminotermického procesu byla více používána metoda desilizační rafinace. I dnes se touto metodou většinou rafinují středně-uhlíkové, nízkouhlíkové-a ultra{12}}nízko{13}}uhlíkové ferochromy, středně-uhlíkové a nízkouhlíkové{15}}feromangan a kovový mangan. Metoda míchání za horka pro rafinaci ferochromu zahrnuje míchání tekuté rudy a taveniny vápna se slitinou křemíku a chrómu pomocí míchání za tepla, aby se reakce urychlila; jedná se o další vývoj desilizační metody rafinace. Kromě toho se elektrolýza používá k výrobě čistých legujících přísad (jako je kovový mangan) a vakuová dekarbonizace se používá k výrobě ultra-nízko{21}}uhlíkového ferochromu s extrémně nízkým obsahem uhlíku. V posledních letech byly také vyvinuty způsoby rafinace ferochromu a feromanganu pomocí dmýchání čistého kyslíku.
