Kovový křemík je obvykle klasifikován podle obsahu tří hlavních nečistot: železa, hliníku a vápníku. Na základě obsahu těchto tří prvků lze kovový křemík klasifikovat do různých tříd, jako jsou 553, 441, 411, 421, 3303, 3305, 2202, 2502, 1501 a 1101.
Průmyslově se kovový křemík obvykle vyrábí redukcí oxidu křemičitého uhlíkem v elektrické peci. Rovnice chemické reakce je: SiO2 + 2C → Si + 2CO. Takto získaný křemík má čistotu 97-98 % a nazývá se kovový křemík. Po roztavení a rekrystalizaci se nečistoty odstraní kyselinou za získání kovového křemíku s čistotou 99,7-99,8 %.
Kovový křemík se skládá hlavně z křemíku, a proto má podobné vlastnosti jako křemík. Křemík existuje ve dvou allotropech: amorfní křemík a krystalický křemík. Amorfní křemík je šedavý-černý prášek, což je ve skutečnosti druh mikrokrystalu. Krystalický křemík má krystalickou strukturu a polovodičové vlastnosti diamantu s bodem tání 1410 stupňů, bodem varu 2355 stupňů, tvrdostí podle Mohse 7 a je křehký. Amorfní křemík je chemicky reaktivní a v kyslíku prudce hoří. Reaguje s nekovy, jako jsou halogeny, dusík a uhlík při vysokých teplotách, a také s kovy, jako je hořčík, vápník a železo, za vzniku silicidů. Amorfní křemík je téměř nerozpustný ve všech anorganických a organických kyselinách včetně kyseliny fluorovodíkové, ale je rozpustný ve směsi kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové. Koncentrovaný roztok hydroxidu sodného může rozpouštět amorfní křemík a uvolňovat plynný vodík. Krystalický křemík je relativně inertní; ani při vysokých teplotách se neslučuje s kyslíkem. Je také nerozpustný v jakékoli anorganické nebo organické kyselině, ale je rozpustný ve směsi kyseliny dusičné a kyseliny fluorovodíkové a také v koncentrovaném roztoku hydroxidu sodného.
